Počet všech druhů ladění si ani nedovolím odhadovat. Základním rysem banja je blána natažená na korpus (tělo) banja. Viděl jsem sice taky něco na způsob elektrické kytary s krátkou pátou strunou, ale to se snad za banjo už nepovažuje nebo ano? Konstrukce má taky mnoho systémů a dalo by se snad říct, že co jiná firma to jiná konstrukce.

Rozlišení jednotlivých typů pětistrunných banj Následující

Pětistrunná banja se dělí na dva základní typy: folková a bluegrassová.

Folková banja ( nazývaná také někdy jako "old time", nebo "open back") poznáš je především podle odlišné konstrukce - kratší pátou ( bordunovou ) strunu mají někdy upevněnou tak, že ústí na hmatník až na 8. poli. Zadní odrazová nebo-li rezonanční deska chybí. Mechanický systém, jenž napíná blánu není upevněn na ozdobném mezikruží, tzv. fležingu, ale každý jednotlivý háček je pomocí úchytky přišroubován přímo na korpus nástroje. Na folková banja se hraje zpravidla frájlingem - způsobem hry, který používá například Pete Seeger a tento slouží především sólistům k doprovázení vlastního zpěvu. V našich krajích se mnoho nepoužívají. Jejich obliba v USA je však stále velká.

Zde je základní schéma nástroje v řezu.

Zde se ale budem zabývat bluegrassovým banjem, které má vyústění páté struny na pátém poli a je opatřeno zadní rezonanční deskou.
Nechci vyjmenovávat všechny firmy, které by si zasloužily, abych se o nich zmínil. Za světově uznávanou špičku je považována firma Gibson a Stelling.
Pro potřeby pokročilejšího začátečníka i nenáročného profesionála však poslouží stejně dobře i jejich kopie, které u nás v hojném počtu vyrábějí nejrůznější výrobci. Někteří z nich (např. p. Průcha, p.Čapek, p.Janiš ) vyrábějí opravdu velmi kvalitní nástroje zvukově i vzhledově plně srovnatelné se světově proslulými firmami!

Seřízení nástroje Následující

Máš-li nástroj odpovídající našim nárokům, popřípadě obsahu tvé peněženky , je nutno jej správně seřídit a dostat tak z něj maximum toho, čeho je schopen, tj. především krásnou barvu zvuku a jeho snadnou ovladatelnost. Neexistuje ovšem banjo s ideální barvou tónu. Toto je věc osobního vkusu každého hráče. Na barvu zvuku a na pohodlnou ovladatelnost nástroje má jeho správné seřízení veliký vliv! Každý instrument má ale svá specifika, proto zde uvedu všeobecné zásady získané mými zkušenostmi i zkušenostmi jiných banjistů.
Co všechno vlastně ovlivňuje barvu, sílu tónu a dozvuk (sustain) ? Je to:

1. hráč svou hráčskou technikou
   
2. struny (tenké - ostrý tón)
   
3. uchycení strun ( úhel, který svírá činná délka struny s úsekem "kobylka - strunník". čím menší úhel, tím ostřejší tón.)
   
4. prstýnky (tenké dávají ostřejší tón)
   
5. tvar a materiál kobylky ( větší hmotnost - delší a tišší tón). Kobylka má zpravidla tři nožky a pokud ji nemáš kvalitní firemní, je vhodné si ji nechat udělat na míru. Vzdálenost mezi jednotlivými strunami na kobylce má být konstantní, přibližně jako u kytary "španělky" ( cca 11,6 mm ). Výška kobylky závisí na konstrukci banja a obvykle se pohybuje mezi 15 až 16 mm. Hmotnost, tvar a použité materiály ovlivňují barvu i délku tónu. Vyšší hmotnost způsobí delší a kulatější tón a naopak. Tělo kobylky je vyráběno obvykle z javoru. Horní břit bývá z ebenu a někdy jsou do něj vlepovány segmenty pro jednotlivé struny z kosti, nebo perleti.
6. napnutí a druh blány (větší napětí - vysoký ostrý tón)
   
7. váha, tvar a materiál jednotlivých dílů banja a to především toneringu a krku
   

Nastavení dohmatu Následující

Nastavení dohmatu úzce souvisí s nastavením krku. O výšce strun nad hmatníkem se mnoho diskutuje a mnozí , už i pokročilí banjisté se diví jak jejich idoly mohou hrát tak snadno na nástroj, který má tak vysoký dohmat, a proč si výšku strun neupraví! Tak tedy: struny

1. hodně nízko nad hmatníkem - dobrá ovladatelnost nástroje , zejména při hře ve vyšších polohách. Na druhé straně však při razantnější hře , která je nevyhnutelná při využívání dynamických možností nástroje, dochází k omezování rozkmitu struny - břinkání struny o hmatník a následné ztrátě charakteristické barvy zvuku.
2. Struny hodně vysoko - nesnadná hra ve vysokých polohách a při mačkání strun dochází posléze k rozlaďování tónu. Banjo má ale zpravidla lepší barvu tónu a lze na něj "zarvat" ( tím myslím zahrát hodně nahlas ) aniž by se projevily nežádoucí pazvuky.

Při konečném nastavování výšky strun nad hmatníkem záleží na tom jaký druh nastavování výšky strun použil výrobce vašeho banja. Systému je mnoho. Já jsem zaznamenal tyto:

1. "Houpačka"- nastavuje se uvnitř korpusu stavěcím šroubem (stará banja fy FRAMUS).
   
2. Dvě středové tyče - používá většina výrobců. Hrubé nastavení realizujeme pomocí nastavení vzájemné délky tyčí. Jemné - pomocí vkládání klínků mezi korpus a krk.
3. Jedna středová tyč -

U většiny nástrojů je úhel sklonu mezi rovinou krku a blány 3^o. Tento úhel ovlivňuje jak barvu, tak i sílu tónu, ale v amatérských podmínkách se velice špatně mění - je obvykle stanoven už konstrukcí nástroje a při jeho změně je nutno znovu seřizovat výšku strun i výšku kobylky! Daleko jednodušeji můžeš ovlivnit barvu a délku tónu výškou strunníku nad blánou. U většiny banj nastavíš tento sklon stavěcím šroubem, který se nachází u uchycení strunníku ke korpusu. Větší sklon strunníku, (např. když leží skoro na bláně) způsobí ostřejší a kratší tón a naopak. Podobně lze odvodit vliv napnutí blány na barvu zvuku, ale doporučuje se napnout blánu stylem "co se do ní vejde". Záleží na tvých nervech (blána vydává při napínání strašidelné zvuky) a taky na tom , zda-li máš náhradní. Při kontrole napětí blány, nebo při její výměně doporučuji spolupráci s někým kdo má v tomto už jisté zkušenosti. Bill Keith se ve své škole, která vyšla v sérii "Bluegrass Masters" zmiňuje o výměně blány a doporučuje její výměnu každé dva roky! Jednou za rok je vhodné blánu přitáhnout tak, aby všechny upínací šrouby byly namáhány stejným tahem, protože blána si časem "sedá"!

Krk Následující

Krk bývá vystužen vnitřním ocelovým prutem a to buď profilu "T", "|" (plocháčem na výšku), nebo kulatinou. Tato výstuha je uložena v podélně vyfrézované drážce uvnitř krku a na jejím konci je opatřena závitem a napínacím šroubem. Tento ústí obvykle na hlavě banja pod ozdobným krytem (zvonkem). Přitahujem-li tento šroub krk se ohýbá záporně tzn. snižujeme dohmat. Při nastavení počítejme s částečným předpětím, protože struny táhnou opačným směrem.

Tonering Následující

Tonering je profilovaný kovový kruh na kterém leží blána . Tvar, materiál, jeho hmotnost a způsob uložení má na zvuk banja velký vliv. Modifikací tónového ringu je opravdu mnoho. U některých typů banj chybí úplně a to je katastrofa. U typu Marma (bývalá NDR) byl nahrazen páskem z tvrzeného polystyrénu!! - nedoporučuji.
Většina firem vyrábí tónringy ze speciální zvonovinové slitiny. Proto je tónring obvykle nejtěžší součástkou banja. Profily tónringů mají různé tvary

1. Trojúhelník",
   
2. tzv. ARCH TOP (Framus)
   
3. tzv. FLAT TOP,
   
4. (Gibson)
   
5. - trubka (některé levnější typy) Firmy stále v této oblasti experimentují.

STRUNY Následující

Balíček bluegrassové sady obsahuje jedinou vinutou strunu je to 4. "D". V mimořádných případech jsou vinuté struny 4.-"D" i 3.- "G". Tato konfigurace se používá pro folková ladění, kdy 4. struna D je naladěna na tón "C". Banjo má pak hlubší barvu tónu a všechny struny jsou celkově tlustější. Proto budeš-li si kupovat nové struny přesvědč se, mají-li vinutou pouze 4. strunu "D". Předpokládám, že dvě vinuté struny by ti nevyhovovaly. Dvě vinuté struny jsou například v některých sadách fy Gibson. Byly také v sadách, které vyráběla Cremona Luby. Tato sada byla naprosto nevyhovující a to jak materiálem tak tloušťkou. Dodnes nechápu účel výroby tohoto zmetku.
Chceš-li dostat ze svého banja hodnotný zvuk, vyplatí se na strunách nešetřit. Kvalitní a dobře udržované struny také delší dobu správně ladí. Renomované firmy vyrábějí struny o různých sortovaných tloušťkách, jenž jsou vyznačeny na každém jednotlivém balení struny. Celé sady pak bývají označeny jako "LIGHT" - tenké, nebo "MEDIUM" - střední. Sady typu "medium" jsou určeny pro hráče s razantní technikou hry. Bývají už dost silné a pro začátečníky je nedoporučuji. Jejich výhoda spočívá v tom, že pro ně lze nastavit struny níže nad hmatník aniž by o něj břinkyly. Označení "medium" neznamená však automaticky, že sada obsahuje dvě vinuté struny! Pro ilustraci uvádím tloušťky strun u některých sad ( v mm):

	Název sady / poznámka	D-1st tloušťka/ Tension lbs.	B-2nd tloušťka/ Tension lbs.	G-3rd tloušťka/ Tension lbs.	C-4th tloušťka/ Tension lbs.	G-5th tloušťka/ Tension lbs.
	J69 5-String / čtvrtá struna vinutá z fosforové bronzi	LE009/11.3	LE011/11.9	LE013/10.5	LE020PB/9.7	LE009/11.0
	J69B 5-String Ball End / čtvrtá struna vinutá z fosforové bronzi	.009/11.3	.011/11.9	.013/10.5	.020/9.7	.009/11.0

5-striunné banjo délka struny= 26 1/2", 667mm (G-5th scale = 19 5/8", 498mm)

Gibson Banjo struny z monelu a nerezové oceli

Prstýnky Následující

Pro hru na pětistrunné banjo v bluegrassovém stylu je charakteristický způsob práce pravé ruky - vybrnkávání ( pikování ) z anglického picking. Proto se na tři prsty pravé ruky navlékají náprstky - prstýnky. Vyrábějí se z různých materiálů - plastické hmoty, nebo kovu o různých tloušťkách. Pro palcový prstýnek se častěji používá plastická hmota. Prstýnky firmy Dunlop mají označení tloušťky uvedeno v palcích. Vyrábějí se v řadách: .013, .015, .018, .020, .025. Doporučuji .018-tky, ale vyzkoušej si i jiné tloušťky. Materiál a tloušťka prstýnků mají rovněž vliv na barvu tónu - čím tenčí a pružnější materiál, tím je barva ostřejší. Ztrácí se tak ale více alikvotních tónů. Tón je sice ostrý, ale plochý. Zakřivení prstýnku je individuální záležitostí a závisí na způsobu hry a na charakteru tónu, který chceš na banjo dosáhnout. Ostřejší tón docílíš rovnějšími prstýnky (T.Trischka), kulatější - zahnutými ( B.Fleck ). Každý typ zakřivení si vyžádá při picking u (vybrnkávání) jiné postavení pravé ruky.

Kapodastra Následující

Kapodastr se používá, podobně jako u dalších příbuzných nástrojů, pro operativní změnu tóniny . Systémů kapodastrů je velmi mnoho, ale požadavky na ně jsou zřejmé: co nejméně překážet na hmatníku, rychlé a spolehlivé upevnění na krk. Pokud je to možné, zvolte si takový typ, který nástroj příliš nerozlaďuje (obvykle je ale nutno při jeho nasazení nástroj doladit).
U pětistrunného banja přibývá kapodastrování páté struny. K tomuto účelu se používá speciální háček pro pátou strunu. Háček zpočátku na krku překáží, ale lze si na něj zvyknout. Stane se-li však, že jej několikrát za sebou opakovaně shodíš, začneš se poohlížet po něčem lepším. Jiné řešení představuje kolejnice s posuvným jezdcem, která je připevněna ze strany na krk - podél páté struny - od pátého po přibližně desátý pražec. Snad nejvýhodnější je systém, který používá řada profesionálních banjistů ( např. i Tony Trischka). Jedná se o miniaturní skobičky, které jsou zatlučeny pod pátou strunu za něž se pak struna při kapodastrování zachytává.

Ladění banja Následující

Základní a nejčastěji používané ladění pro pětistrunné banjo je ladění Gdur tj. první struna d a pak postupně h, g, D až pátá struna g'. Pro úplné začátečníky uvádím hmaty, kterými zajistíš správné intervaly mezi jednotlivými strunami v ladění Gdur: Zmáčkneš-li

1. strunu na 5. poli musí znít stejně (v unisonu) s 5.strunou
   
2. strunu na 3. poli musí znít stejně s 1. strunou
   
3. strunu na 4. poli musí znít stejně s 2. strunou
   
4. strunu na 5. poli musí znít stejně s 3. strunou