Tabulatura

Tento oddíl čti velmi pozorně. Nepochopíš-li vše hned napoprvé, netrap se tím.
Později se jistě k této kapitole vrátíš.

Tak jako houslisté používají pro zápis svých skladeb notový záznam, banjisté používají pro zápis banjových partitur tzv. tabulatury. Je to způsob jednoznačného zápisu způsobu hry, neboť jednu a tutéž pasáž určité skladby lze zahrát mnoha prstoklady a technikami. V některých školách hry ( např.i ve škole Earla Scruggse ) je zápis hraných předloh v tabulatuře kombinován souběžně s notovým zápisem. V současné době již málo autorů používá současně s tabulaturou i noty.
Pro zápis tónů se používají čísla, která vyjadřují číslo pole hmatníku, na němž je struna držena. Nula označuje tón hraný na prázdné (volné) struně, dvojka tón zahraný přimáčknutím struny na druhém políčku atd. Jsou-li pod sebou dvě, nebo více číslic znamená to, že tóny zazní simultánně (současně). Proto, aby byla dodržena alespoň základní vizuální podobnost mezi notovým zápisem a tabulaturou, jsou u některých druhů tabulatur číslice opatřeny také nožičkou. Při použití systému pomlk ("X") není nezbytné nožičky používat.

Jakým způsobem budou rozezvučovány struny poznáš podle písmen pod tabulaturou. Rozezvučet strunu můžeš totiž i levou rukou, jak bude dále uvedeno.

Symbol "X"

čti velmi pozorně a neváhej se k této kapitole kdykoli vrátit!

Symbol "X", který se v tabulatuře často vyskytuje má dvojí význam. Prioritně vyjadřuje osminovou pomlku (delší pomlku vyjádříš součtem více "x" ). Další význam "x" spočívá v tom, že pomocí něj vyjádříme délku tónu. Chceš-li například napsat v našem typu tabulatury čtvrťovou notu, provedeš to tak, že zapíšeš číslo políčka, na kterém budeš hmatat (např. 2 ).
Za toto číslo napíšeš symbol "x" (  např.  2  x  ).

Délka noty	nota	ekvivalentní pomlka
osminová	2	X
čtvrťová	2 X	X X
půlová	2 X X X	X X X X
celá	2 X X X X X X X	X X X X X X X X

Symbol "X" se standardně umisťuje do druhé mezery tabulatury. Uvidíš-li někdy tento symbol v jiné mezeře, jedná se patrně jen o jinou úmluvu v psaní tabulatury. V tabulatuře označujeme prsty pravé ruky, kterými se brnká na struny takto:

Držím se zavedeného amerického značení. Jednotlivé struny banja představují v tabulaturovém zápisu mezery mezi linkami.

Označení pro techniku levé ruky

1. hamering on = příraz tj. vytvoření tónu přiražením stuny levou rukou na hmatník. Struna musí být přiražena poměrně velkou silou tak, aby nově vytvořený tón zazněl v téměř stejné síle jako tón původní.
2. pulling off = odtrh ( odtah ) tj. vytvoření tónu odtažením prstu levé ruky z původně zmáčknuté struny. Nestačí strunu pouze pustit, ale je nutno prstem levé ruky ještě potáhnout, vlastně brnknout a to dle situace buď směrem do, nebo od dlaně.
   
3. sliding = skluz ( glizando ) buď směrem nahoru (  např. 2-5  ), nebo dolů ( 3-2 ). Chceš-li, aby sliding "zazvonil" neprováděj ho bříškem prstu, ale špičkou nehtu, který si za tímto účelem nechej trochu povyrůst. Ne ovšem tak, aby převyšoval bříško prstu.
   
4. choking = vytažení, tj. způsob glizanda, který vznikne po brnknutí a následném vytažení struny prstem levé ruky do strany. Choking můžeš taky používat směrem dolů a to tak, že vytáhneš nejdříve strunu do strany, pak brnkneš a prst levé ruky uvolníš do běžného stisku struny. I zde je nutno vynaložit větší sílu. Neboj se, struna nepraskne a kdyby, tak už asi za moc nestála.
   

Pro označení opakování určité pasáže budeme ve následujících tabulaturových zápisech používat značky podobné notovému zápisu:
V některých úsecích skladeb se může vyskytnout opakování určité části skladby, které je vždy spojeno s jiným koncem. Zahraješ část A-B-C, vrátíš se na A-B, vynecháš B-C a pokračuješ C-D. čtení tabulaturového zápisu zpočátku znamená pro začínajícího banjistu určité obtíže, ale bez zvládnutí této dovednosti se dříve,nebo později neobejdeš.

Držení banja, technika hry pravé a levé ruky

Při hře ve stoje používáme popruhu, který je upevněn jedním koncem u strunníku a druhým koncem pod krkem pod těžištěm banja! za upínací háček. Banjo se potom vytáčí a o hráčovo břicho se se opírá silněji. Tím je zajištěna stabilnější poloha nástroje. Nedržíš-li krk levou rukou, tento by neměl padat, ale měl by zůstat ve stejné poloze jako před tím.
Levou ruku nedrž křečovitě, prsty na struny pokládej zásadně na špičku posledního článku (  vyjímkou je baré  ). Trochu to zpočátku bolí, ale při pilném tréninku se za několik dní vytvoří na špičkách silnější kůže a tyto problémy odpadnou. Do popruhu provlékej buď hlavu, nebo pouze pravé rameno - záleží na tom jak se ti hraje pohodlněji. Poloha nástroje při hře v sedě, nebo ve stoje by měla být přibližně stejná. Pravá ruka se při hře opírá prsteníčkem a malíčkem o blánu asi 1 cm pod kobylkou, předloktí pravé ruky se opírá o hranu bubnu, nebo o opěrku. Prstýnky musí dopadat na struny plochou, nikoli svými okrajovými hranami. Palec brnká směrem dolů, ukazováček a prostředníček směrem vzhůru.
Chceš-li měnit barvu tónu využívej různé vzdálenosti od kobylky v kterých pravá ruka struny rozeznívá. Zahraješ-li u kobylky bude barva tónu ostrá. Poloha směrem k hmatníku dělá tón kulatější a využívá se hodně při hraní doprovodu a při hře ve vysokých polohách .

Pikování, používání rollů

Při pozorování hry dobrého banjisty vás zpravidla nejvíce uchvátí a fascinuje rychlost toku tónů. Laik pak často nabývá mylného dojmu, že práce pravé ruky "spočívá asi v nějakém jednoduchém drnkání podle nějakého vzoru, určité zažité šablony ( ...jinak by přece ten banjista nemohl hrát tak rychle... !?!)". Něco pravdy na tom je. Banjista používá tzv. rolly ( roll - z anglického kutálet se, valit se ). Těchto rollů je ovšem mnoho druhů a navzájem se mohou mezi sebou kombinovat a různě modifikovat. To v konečném důsledku znamená, že se o nějaké "šabloně" nedá v žádném případě mluvit.
Používá-li nějaký banjista přesto stále jeden a tentýž roll (šablonu), je to na jeho způsobu hry znát, nástroj pak není schopen vyjádřit melodii a zní nezajímavě. Právě používáním rytmicky bohatých rollů se odlišují banjisté slavných jmen od šedivého průměru.
Při brnkání (pickingu) se snaž o to, abys pravou ruku držel uvolněně, dlaní zbytečně nehýbej. Pohyb by měl vycházet pouze z prstů. Jak je uváděno ve Scruggsově škole, existuje velké množství rollů, ale tyto rolly se v podstatě skládají ze tří základních prvků - základních rollů, které se musí pravá ruka naučit:
Kombinací těchto tří základních rollů odvodíš všechny ostatní a můžeš vytvářet i vlastní kombinace. (Doporučuji si přečíst kapitolu o používání metronomu)

AKORDY

Akord vznikne současným zazněním nejméně tří tónů. V našem případě budeme spíše mluvit o melodických akordech, které vzniknou rozkládáním akordu do jednotlivých tónů. Při hraní akordů se snaž o to abys, pokud to bude možné, hmatal plný akord bez ohledu na to, zda-li na některé struny momentálně nehraješ.
Je to důležité z několika důvodů: Brnkneš-li na strunu, ta, prostřednictvím kobylky a blány, přenáší chvění i na ostatní struny, které rozezučí. Nedržíš-li plný akord stane se, že hra působí místy disharmonicky. Do jakého akordu doplnit držení ostatních prstů poznáš např. podle akordových značek, nebo svým harmonickým cítěním.
Další důvod je ten, že nemusíš přemýšlet nad tím jakým způsobem akord chytíš, protože používáš ustálené varianty prstokladů. V následující ukázce je zahrán akord C. Dal by se chytit poue dvěma prstama, ale držte však i prostředníček levé ruky na 2.políčku spodní D struny (čtvrté).
Základní rozdíl při používání hmatů akordů mezi kytarou a banjem je ten, že banjo používá jiné ladění proto i akordové hmaty jsou odlišné. Kytaristé budou zajisté vědět co označuje spojnice dvou kuliček u akordu Adur. Jedná se o tzv. baré styl - akord zmáčkneme položením ukazováčku napříč hmatníku.

Z velkého množství akordů, které lze na banju zahrát jsem nyní vybral základní typy, které jsem označil jako X,Y,Z. Jsou to tři základní typy durových a tři základní typy mollových akordů. Schválně jsem však u nich nenapsal jejich názvy, protože jejich postupným posouváním po po hmatníku se jejich název mění, podobně jako při baré na kytaře. Pomocí těchto 3  typů základních akordů můžeš odvodit všechny ostatní obraty durových, nebo mollových akordů.
Při tvoření dalších typů akordů je vhodné znát některé základní pojmy z nauky o harmonii. Pak lze z oněch výše uvedených typů základních akordů celkem snadno odvodit složitější typy - např. septakordy.
Jakým způsobem je na celém hmatníku banja rozložen např akord G je jasné z následujícího obrázku. Všimni si zároveň jak se postupně od spodku hmatníku směrem ke kobylce cyklicky střídají typy hmatů "X", "Y", "Z", a to jak u durových, mollových i ostatních typů akordů.
Kdybychom si nakreslili podobný obrázek bez uvedených hmatů (jen prázdný krk) a na tuto "matrici" přiložili průsvitný papír a posléze zde nakreslili hmaty, pak vzájemným posouváním obou papírů bychom získali všechny existující durové, nebo mollové hmaty akordů na banju. Tím jsem ti chtěl demonstrovat posloupnost obratů akordů.

Pozorný čtenář si jistě všiml, že jsem se nezmínil o páté struně. Nebudu se ale chovat jako jeden z hráčů, který, když jsem se ho kdysi zeptal, načpak tam ta pátá struna je, mi odpověděl:" Já nevím, já na ni prostě nehraju"!
Pátá struna dělá z banja trochu záhadný a exotický nástroj. Je obvykle naladěna na tón "g". Je proto součástí akordu Gdur, Gmoll, Cdur, Cmoll, Emoll, Disdur, (ale už ne Dismoll!). Všude v těchto akordech zní konsonantně (nebo-li libozvučně). V ostatních akordech zní pátá struna více, nebo méně disonantně (nelibozvučně). Tolik k její harmonické funkci. Jinak to je ale s její funkcí melodickou. Tón "g" (tedy obecně "G") je obsažen v mnoha stupnicích. Z toho plyne, že melodická funkce páté struny je využívána hojněji.
Také u páté struny můžeš používat více tónů na něž může být naladěna. Např. Tony Trischka ji u své skladby "New York Chimes" podlaďuje na "fis  ". V jiných případech bývá její tón s oblibou zvyšován kapodastrem pro pátou strunu na "a  " například při hraní v tónině Ddur. Hrajeme-li v poloze od 5. pole výše, můžeš použít hmatů, které zahrnují i pátou strunu.
Pro hmaty na páté struně se někdy s výhodou používá také palec levé ruky. Nedá se ale jednoznačně říci kdy použít pro určitý hmat také palec a kdy pouze ostatní prsty. Záleží většinou na tom jaký hmat je pro tebe nejjednodušší, nejpohodlnější a na tom jakými prstoklady skladba pokračuje.
Zpět na obsah

Základní cvičení

V této kapitole se naučíš některé základní rolly, vyplňovací vyhrávky (tzv. fillin licky) a pod. Soustřeďte se hlavně na přesný rytmus vaší hry. Nedodržíš-li toto hned od začátku, časem stejně pochopíš, že jiná cesta k zvládnutí plynulé hry nevede a budeš muset začínat znovu. V uvedených příkladech jsou umístěny hvězdičky, které označují místo, kde ti bude ťukat metronom. Na metronomu si nastavte rychlost úderů přibližně kolem čísla 90. Všechna tato cvičení jsou v čtyřčtvrťovém rytmu (  4/4  ), což znamená, že do jednoho taktu se vejdou 4 čtvrťové noty (nebo pomlky). V našem případě a ve většině dalších cvičeních budeme používat do jednoho taktu 8 osminových not, eventuálně kombinaci osminových nebo čtvrťových not a pomlk.

Následující příklad cvič tak, že si budeš opakovaně přehrávat pouze první takt. Až ti to půjde tak budeš pokračovat druhým taktem. Pak je teprve zkoušej střídat tak jak jsou napsány za sebou.

Obdobně pokračuj i v akordu Cdur, který následuje. Pak si oba dva řádky přehrávej za sebou. Ptáš se kolikrát? Tak dlouho až ti to půjde. Líbí se ti číslo  1001?

Nyní zkus zahrát další jednoduchý příklad

Forward roll cvič takto:

Cvičení backward rollu:

Nyní zkus kombinaci předešlých cvičení a metronom si nastav o polovinu pomaleji, než v předešlých cvičeních. Všimni si, že hvezdičky jsou "řidší"

Předešlá cvičení si přehrávej i v jiných akordech ( C, D, Em, Am atd...).
Následující cvičení zahrnuje použití techniky levé ruky - sliding - skluz. Pokusím se nyní popsat, jak nejnsnáze zahrát a pochopit následující cvičení. Podívej se na první takt - vidíš zde na pozici druhé osminové noty nad sebou číslo 0 a 5. Jak toto zahrát? V okamžik, kdy prostředníček dorazí při skluzu nahoru z 2. na 5. pražec, brnkneš na volnou G strunu.

Podobně si vyzkoušej i pulling - odtrh. Druhé cvičení je pro akord Cdur.

Tato cvičení by nebyla úplná pominuli bychom-li sudé takty.
Začneme taktem šestiosminovým.
Pro nastavení metronomu pro 6/8 takt si přečti kapitolu o používání metronomu.