Scruggsova technika ve středních a vyšších polohách

Začátky a konce

Začátky (introdukce, intra) a konce (cody, kody) skladeb, nebo sólových partů jsou velice důležité. Posluchač si je "více" uvědomuje. Je proto nuto hrát je s důrazem a co nejpřesněji. úvody skladeb v mnoha případech začínají předtaktím. Předtaktí je neúplný, zkrácený takt, který uvádí vlastní téma skladby. Zkrácená grafická podoba taktu, který obsahuje úvod skladby se používá z důvodu úspory místa v zápisu a jeho zpřehlednění - začátek obsahuje zpravidla množství pomlk. Každé předtaktí lze ale zobrazit v úplném taktu. Aby byl záměr zřetelný, uvádím následující začátky v plných taktech s návazností na možné pokračování.

Všiměte si, že začíná-li předtaktí nějakou půtónovou sekvencí směřuje logicky vzestupně, nebo sestupně k prvnímu tónu vlastního "těla" skladby. Není pak těžké vymyslet si vlastní varianty. Nyní předcházející příklady obohatíme přídáním synkopického nástupu.

Další příklady - první je jednoduchý, druhý s přidáním synkopy na první tón

K předchozímu příkladu přibereme horní strunu D a zkusíme začátek s použitím bluesových tónů (trojky) a chockingu, který je popsán v následující kapitole.

Můžeme začínat taky terciemi. Takhle by mohla začínat například Panenka od Roberta Křesťana, další ukázka začíná v akordu C a přechází do G.

Konec sóla

O konci sóla platí to samé jako o začátku. Je to taková třešnička na dortu. Začnu obligátním koncem Earla Scruggse, kterým zakončoval stovky svých instrumentálních skladeb. Pozor si dej na skluz ze 7. pražce na 10. Tón na 10. poli nehraješ pravou rukou, pouze na něj najedeš skluzem (tabulatuře proto není označen prst pravé ruky pro 10. pole, ale pouze písmeno S). Zpět na obsah

Choking v sólech

Choking ,neboli vytažení struny (někdy se používá také termín legáto což znamená vázaně). Je to velice efektní technika levé ruky. Dodává sólům bluesového zabarvení. Hodně jej využívají hráči na elektrické kytary, u nichž se provádí snázeji, protože sóloví hráči na el. kytary používají velmi tenké struny. U banja by ale tyto struny nedělaly dobrotu a tak budeme muset při chokingu používat více síly. Na hmatníku banja existuje pár dobrých míst , kde choking zní výborně - lépe než jinde. Tato místa jsou však spojena s konkrétním laděním banja (Gdur, Ddur). Vysvětluji si to tím, že při chokingu se intenzivněji simultánně rozeznívají i ostatní struny bez ohledu na to, zda se na ně právě hraje, nebo ne. Choking lze zahrát jak směrem nahoru, tak směrem dolů. Choking směrem dolů se používá řidčeji a v tabulatuře jej pak musíme označit šipkou dolů (před tím nahoru a podržet prst ve vytžené poloze). Vyzkoušej si nyní pár breaků, které hrával E. Scruggs ve Foggy Muntain Breakdownu. Při vytahování - chokingu na 10. poli používej prostředníček. Je silnější a má pro choking lepší anatomickou stavbu než ukazováček.

Pro následující tabulaturu uvádím akordový diagram. Tento hmat je extrémně důležitý a budete-li sledovat hru banjisty, který hraje bluegrassovou klasiku, brzy si všimnete, že tento hmat časno využívá. Je to pro to, že se snadno modifikuje a zní velice stylově.

Další variace tohoto hmatu:

Používat chocking v nízkých polohách kolem 1. a 2. pražce chce poměrně větší sílu v prstech. V následujícím cvičení je použito vytažení struny směrem dovitř hmatníku. Abych dosáhl co největší síly a zároveň si neodtrhnul kůži na prstě, tahám strunu špičkou nehtu. Prst vytočím napříč. Je to pak pohodlné. První takt začíná dvakrát vytažením na 2. poli D struny. Pokus se vytáhnout strunu o celý tón - tj. jako kdyby místo těch "vytahovaných" dvojek byly "nevytahované" čtyřky. Potom to bude teprve správně.