Melodii můžeme zahrát na banjo několika způsoby. Klasickým stylem Earla Scruggse ten při tvorbě sól vycházel z nějaké konkrétní písničky a na její melodii nabaloval další tóny. V konečném důsledku se nesnažil zahrát pouze tóny vlastní melode.
U melodického stylu je tomu naopak - melodie je vyhrávána pěkně tón po tónu a to v určitém řádu, který vyplývá z charakteristiky ladění pětistrunného banja. Písničky, které se skládají z mnoha po sobě jdoucích stejných tónů, se pro úpravu skladby do melodického stylu moc nehodí. Ideální je například kousek stupnice, nebo melodická sekvence nestejných tónů. Někdy bývá melodický styl také nazýván stylem chromatickým. Je to proto, že se v něm mnohem častěji používají chromatické a bluesové sekvence tónů. Při srovnání se scruggsovým stylem, melodický styl působí odlišným dojmem. Je zajímavé, že sám Scruggs melodický styl nikdy nepoužíval, ačkoli jej musel později častokrát slyšet.
Za zakladatele melodického stylu je považován Bill Keith. Nebyl však sám, kdo s těmito pokusy v té době začínal. Téměř současně to byla dvojice výborných banjistů - Erick Weisberg a Marchal Birchman. Bill Keith popisuje vývoj svého melodického stylu tak, že se pokoušel napodobit hru houslí, konkrétně fiddle tunes. Keith si jako první skladbu pro úpravu do melodického stylu vybral Devil's Dream. Nyní bych ti doporučoval přečíst si kapitolu o stupnicích v oddílu "Trocha hudební teorie", abys byl, jak se říká, v obraze. Potom si vyzkoušej tato jednoduchá cvičení:
V melodickém stylu se ovšem nemusíme omezovat pouze na stupnici G dur. Hraní stupnic ve "vzdálenějších" tóninách však bývá zpravidla o mnoho obtížnější, protože už nemůžeme takovou měrou využívat volných strun.